Znovunalezená láska ;-)

19. ledna 2014 v 18:29 |  Moje kecy
Tento víkend jsem si znovu našla cestu k Thirty Seconds To Mars.
Už poměrně dlouho jsem je brala jako jakousi nostalgii. Prostě ano, mám je ráda, byli pro mě hodně důležitá skupina, nikdy na ně nezanevřu, ale teď už prostě to "pobláznění" je pryč.
Minulý týden v pondělí Jared při předávání Zlatých glóbů řekl, že 6 let... a já si uvědomila, jak strašně to všechno letí a že je to už skoro 6 let, co Marsy znám. Celý týden se mi to tak honilo hlavou, měla jsem radost z toho, že je Jared nominovaný na Oscara... až se mi ve čtvrtek zdál sen...

Byla na zkoušce koncertu Marsů a bylo to jen v takové vcelku malé hale a před podiem stálo několik řad fanatických fanoušků a Jared skočil do davu, jak to dělává... já jsem stála na boku na takovým vyvýšeným stupínku a říkala si, že já se k tomu podiu nedostanu a zase jsem o to přišla (na koncert už jsou lístky k podiu vyprodané, takže pokud na něj vůbec půjdu, budu stát někde vzadu, tak se to asi odrazilo v mých snech)... no a pak šel Jared až dozadu, kde bylo normálně volno, procházelo se tam jenom pár lidí a Jared se tam producíroval, dával si oddech, nikdo za ním nešel... a najednou běžel jakoby kolem mě a že mi podá ruku, jakože plácne nebo tak něco a já byla štěstím bez sebe, že mám takový štěstí, ale nějak jsem neudržela rovnováhu a začala jsem padat no a Jared mě zachytil, ale vypadalo to, že má hrozný výčitky, protože jsem spadla kvůli němu a že se mi něco mohlo stát. A pak to bylo vážně divný - šel kamsi dozadu na podio a vtom jsem tam byla s ním a on začal z pěněženky tahat 30Kč, jakože odškodný :DDD No a já jsem mu začala vykládat svojí kostrbatou koktavou anličtinou (to bylo asi v souvisti s doučkem, který jsem ve čtvrtek měla), že ať neblázní, že já jsem vlastně ráda, protože je super, že teď tam můžu být a takhle s ním mluvit, že po něčem takovým někteří lidi celý život touží a nikdy se jim to nesplní...
Byl tam vážně roztomilej musím říct, jak vypadal nešťastně kvůli mně, ale vůbec jsem si ho nedokázala přiřadit k žádnýmu "chameleonímu" období skutečného Jareda. Vypadal tak hrozně mladě... No a večer náhodou kliknu na jeden odkaz na FB a...
Jo, to je on :D
Achjo. Ne, nejsem zamilovaná do Jareda, já svýho krásnýho přítele mám a žádnej jinej chlap na světě mě nezajímá, jen mi to přišlo takový zajímavý a nemohla jsem to dostat z hlavy.
Po dlouhé době jsem dostala náladu pustit si něco od nich, vlastně po dlouhé době nálada pustit si vůbec něco! Ale neměla jsem na to čas... Včera pozdě večer jsem si však pustil alespoň Echelon a vyvolalo to ve mně takový vzpomínky, nostalgii, sentiment - kdysi dávno před šesti lety, v mým těžkým období... Pak jsem náhodně pustila cover Bad Romance - 4 roky nazpět v deváté třídě na přípravňáku jsem ji sjížděla pořád dokola. A zakončila jsem to Revenge a z té se mi chtělo až brečet.
Nevím, co to se mnou bylo. Začala jsem se tak těšit na jaro, na léto...možná to dělá to počasí, který opravdu zimu moc nepřipomíná. Měla jsem v sobě tolik pocitů a emocí... ale byla jsem šťastná, po dlouhé době jsem se opravdu cítila dobře ve všech ohledech. Až jsem nepoznávala sama sebe. Snažila jsem se ze všech sil uchovat si ten pocit co nejdýl, nemyslet na to, že nevím kam na vejšku, že mě čekají příjimačky a maturita, že se to nezdaržitelně všechno blíží... A opět to se mnou dokázali udělat jen 30 Seconds To Mars. Tolik zážitků jsem za ty roky měla, tolik věcí se změnilo... ale jejich hudba tu vždycky pro mě byla v nezměněné podobě.
Zbožňuju období 30STM a ABL, to to všechno bylo nejsilnější. S TIW ani s LLF+D to tak asi nikdy nebude. I když s This Is War mám taky svoje vzpomínky a Love Lust Faith + Dreams mám taky ráda. Prostě slovy se to nedá jen tak popsat.


Začíná mě vcelku rozčiovat jistá stránka na FB sdružující český a slovenský Echelon, občas si totiž ze zvědavosti pročítám jejich komentáře a teda... říkají si "rodina", ale takovou rodinu bych tedy osobně nechtěla. Nemyslím sí, že záleží na tom, kdo jak dlouho kapelu poslouchá, neznamená čím dýl, tím jsem větší fanoušek, ale často tam jsou lidi, kteří je znají až s příchodem nové desky i později a dělají ze sebe hrozný hogo fogo. Někdo se do té skupiny přidá a pak se zeptá, jestli někdo nemá odkaz na tu desku, kdy ještě hráli metal...tak za prvé metal? a za druhé je tak těžký si ten název na netu sehnat? Ale dobře, taky se mi to nezdá, ale jak se do té holky pustily... No taková povedená rodinka.

Nebo:
V mnoha ohledech s tímto názorem souhlasím, i když je hodně přísný a ti "echelon" taky psali, že má dotyčný ve spoustě věcech možná pravdu, ale některý věci nemá vůbec právo posuzovat a že takoví lidi jsou úplně blbý. No zajímalo by mě, jestli by to říkali, kdyby v tom článku byli Mars vychvalovaní až do nebe... oni sami tím svůj názor vyjadřují a oni na to právo mají? Opravdu kolikrát nechápu uvažování lidí. Taky mi není příjemný číst kritiku na něco, co mám ráda, ale oni to opravdu dost přehánějí. A mluvit pořád o tom, jak milujou Jareda a jak milují Shannona a jak by se s něma hned vyspali! Panebože, lidi, vzpamatujte se! Taky jsem měla jistý "fanatický" období, kdy jsem věděla o každé nové fotce, videu, rozhovoru... ale takhle daleko to snad nezašlo nikdy. A nikdy jsem si rozhodně nepředstavovala, že bych byla s někým z nich v posteli.
Miluju ale jejich hudbu, miluju je za to, že stvořili něco, co mi pomohlo, když mě ve škole šikanova
li, co mě uklidnilo před příjimačkama, co mi pomohlo při hádce s rodiči... Dali mi toho spoustu. Je mi jedno, jestli jsou teď "komerční", jestli mají drahý Meet and Greet, jestli dělají velkou show jen proto aby zaujali... jestli tahají z fanoušků peníze. Nemusím přece přistoupit "na jejich hru". Jde mi o hudbu. O nic víc.


Tak jsem se rozhodla, že chci jet na koncert. Přece o to nemůžu přijít, když jsou v ČR. Ale zezačátku jsem si vůbec nebyla jistá, jestli chci jít. Třikrát by to už snad stačilo... ale možná bych toho litovala. Tak ještě uvidím.
Podle toho, jestli mi pomůžou s maturitou :DD
 

Frequency 2010: Jareda Leta obliekla Slovenka!

6. srpna 2013 v 12:50 |  30STM-články, recenze, rozhovory
Tak o tomto jsem neměla naprosto ani potuchy. Je to vážně milý :-) A ta vesta vcelku slavná si myslím, ať už se líbí či ne.

Módni návrhári sa odjakživa snažia spojiť svoju tvorbu s nejakým slávnym menom. Je to najlepšia forma reklamy. O tom, čo sa však podarilo mladej Slovenke, môžu mnohí jej starší kolegovia iba tíško snívať. Samuela Takáčová, 20-ročná absolventka odboru odevný dizajn na Spojenej škole na Tokajíckej ulici v Bratislave, prežila v sobotu na festivale Frequency v St. Pölten zážitok, na ktorý sa nezabúda.

Šťastná autorka vesty pre Jareda Leta Samuela (vľavo) a jej kamarátky zo slovenského Echelonu Lenka a Magda (vpravo)

Rock for People 2013

8. července 2013 v 20:38 |  Koncerty a festivaly
Letos s kým? Opět s maminkou :-) a tentokrát ještě s přítelem Davidem. Vyrazili jsme už v pondělí v 11 hodin, abychom dobře stíhali. Do Hradce jsme dorazili kolem půl druhé a po zjištění, že první kyvadlovka jede až ve 4 hodiny, jsme si zaplatili 15Kč za normální bus. Stanové městečko už bylo otevřené a poloprázdné, takže jsme si mohli v pohodě vybírat místa pro stany. Skončili jsme na stejným místě jako pokaždé (blízko u brány a cesty na druhé straně od toitoiek) a udělali jsme dobře :-) Trochu jsme se rozhlídli po okolí, zjistili, co tu kde je, podívali se k rybníkům a usoudili, že bychom do něho nevlezli. Večer jsme šli poměrně brzo spát, abychom nabrali síly na další den.
 


The Rasmus - Praha, Meet Factory, 29.11.2012

27. prosince 2012 v 13:49 |  Koncerty a festivaly
Na koncert opět s maminkou, protože Rasmusy má hooooodně ráda. Tentokrát jsme jely s taťkem a bráchem, že si uděláme celodenní výlet do Prahy. Tam jsme se nakonec dostali až kolem 3 hodiny a ještě tak pršelo a byla zima, že jsme ani neměli náladu nikam chodit.
Zaparkovali jsme přímo před Meet Factory, kde už se pomalinku začali trousit první nedočkavci. To my si vyrazili opačným směrem na šalinu (ehm, pardon, tramvaj :D) a jeli na Václavák. Už byla všude vánoční výzdoba a lidí všude fůra. Škoda, že ještě nefungovaly stánky na Staromáku, ale aspoň jsme viděli zkoušku osvětlení na stromečku :-)
Tak různě jsme brouzdali, promočení a promrzlí na kost (i když jsme měli deštníky). S mamkou jsme 18:30 vyrazily k Meet Factory. Dojely jsme tam před sedmou, kdy měli začít pouštět. Už tam byla pěkná fronta lidi, ale přišli jsme akorát včas (na to my s mamkou máme štěstí), protože po nás teprve přišlo nejvíc lidí a fronta byla hodně dlouhá. Stále pršelo a fronta se krátila jen velice pomalu. Kolem půl osmé jsme se konečně dostaly dovnitř a zamířily ke stánku s upomínkovýma věcma :-) Mám další tričko do sbírky kapel, které jsem viděla naživo :D
Namačkáno už tam bylo pěkně a my nevěděly, kde bude nejlepší si stoupnout. Nakonec jsme zakotvily úplně nalevo u sloupu, poměrně dost vepředu. Bylo to ale dost blbý místo. Přede mnou stál vysokej kluk s holkou a pořád se pusinkovali a osahávali a mně to bylo nepříjemný. Vždycky když k ní naklonil hlavu, ja uhnula hlavou na druhou stranu, abych viděla na pódium, pak se zase narovnal, tak jsem naklonila hlavu na druhou stranu...no šílený.

Předkapelou byla britská skupina The Dirty Youth. Vůbec jsem nevěděla, o koho se jedná a co přijde. Na scéně se objevila dívčina s růžovou hlavou :D Byli dobří, líbilo se mi to, vcelku dobrej odvaz a dokázali lidi vyhecovat k nějaká "činnosti", což si myslím, že je úkol předkapely a ne každé kapele se to povede. Ono je to ale hodně o lidech, protože většinou jen stojí se založenýma rukama a nic, což mi zase přijde hnusný vůči kapelám, když se snaží ze sebe vydat to nejlepší a lidi sotva zatleskají. Ale úplně nejhorší je, když ti lidi stojí a nic nedělají i na kapele, kvůli které tam přišli! Já chápu, že každej nemá zájem na tom tam poskakovat, vřískat a chce je prostě jen vidět a slyšet (viz moje mamka), ale stejně mě mrzí, když jsou písničky, který přímo vybízí k tanci či nějakýmu zařádění, ale ne, prostě budeme jen stát a maximálně podupávat do rytmu.

No. Prostě Rasmusáčci (jak jim ráda říká mamka :D) přišli a pro lidi v první řadě to musel být neskutečný zážitek, vždyť stáli přímo pod Laurim! Já jsem taky ale vcelku viděla a taky to byl zážitek.
První písnička First Day of My Life! Jeee, to jsou ty první songy, kdy se člověk vlastně nemůže pořádně vzpamatovat z toho co vidí a je to takový zvláštní pocit. Já raději samozřejmě vytáhla foťák...:D ne, chtěla jsem hned na začátek udělat pár fotek a pak foťák schovat a jen si užívat koncert, to už jsem poučená z minulosti. Zbožňuju snad všechny jejich songy, jak starší, tak nejnovější, takže ze všeho jsem byla nadšená. jako druhá I'm a Mess, ta má takový dobrý potenciál k zařádění si...myslíte, že tam kde jsem stála to šlo? I tak jsem si to užívala.


Muse - Praha, O2 Arena, 22.11.2012

27. prosince 2012 v 11:19 |  Koncerty a festivaly
Muse Muse Muse. Báječní a velkolepí Muse. Kdo by si nechal ujít jejich vystoupení v ČR, když nevěřil, že se sem někdy po Rock for People vrátí. Já s mojí maminkou určitě ne. Jako "odvoz" nám posloužila mamčina kamarádka, která se kdysi doslova vyjádřila, "tak na ty bych s váma fakt nešla." A jak po RfP litovala, že nebyla a jak nyní byla nadšená. Já však měla rozporuplné pocity...
Do Prahy jsme dorazily kolem půl paté, takže jsme měly akorát čas dojet z Chodova do Tesca hned vedle O2 arény a dát si něco k večeři. Bylo fajn sledovat lidi kolem s potiskem Muse na tričkách či mikinách, ale začalo mě hrozně štvát, že jsem si taky nevzala tričko nebo mikinu (doma je jim přece nejlíp že?). 18:30 jsme se odebraly k místu činu. V klidu jsme se dostaly dovnitř, nakoupily něco na památku (hrnek, odznáčky a trsátka! Náááádhera) a šly dolů na plochu určenou ke stání.


Dva poldové/Dva výtečníci (I due superpiedi quasi piatti, 1977, Itálie)

17. srpna 2012 v 12:49 |  Filmy
Terence Hilla a Buda Spencera osud svedl dohromady a stali se z nich nedobrovolní policisté. A tak jim nezbývá, než dělat všechno pro to, aby se jich policie sama chtěla zbavit.

Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, Laura Gemser, Giovanni Cianfriglia, Luciano Catenacci, Luciano Rossi
Režie: Enzo Barboni


Já legenda (I Am Legend, 2007, USA)

17. srpna 2012 v 11:39 |  Filmy
Robert Neville je sice špičkový vědec, ale ani on nedokázal zabránit šíření nebezpečného viru, který byl vyvinut lidmi a nedá se léčit. Neville je z neznámého důvodu vůči viru imunní a jako jediný příslušník lidského rodu žije v troskách New York City. Možná je dokonce posledním žijícím člověkem na planetě. Už tři roky, den co den, vysílá do éteru svou zprávu a hledá další přeživší. Neville však není úplně sám. Ze stínů jej pozorují zmutované oběti celosvětové pandemie, kteří sledují každý jeho krok a čekají, až udělá osudovou chybu. Nevillea, který je dost možná jedinou nadějí celého světa, drží při životě jediná myšlenka: zvrátit dopad viru tím, že ze své krve vyrobí lék. Stojí však sám proti zbytku světa a čas hraje proti němu...

Hrají: Will Smith, Alice Braga, Charlie Tahan, Salli Richardson-Whitfield, Willow Smith...
Zdroj: čsfd


Válka nevěst (Bride Wars, 2009, USA)

10. srpna 2012 v 15:20 |  Filmy
Každá svatba má svůj příběh, tenhle ale není o nevěstě a ženichovi. Tenhle je o nevěstě… a nevěstě. Holky, o kterých je řeč, jsou nejlepší kamarádky Liv a Emma, jež si nemůžou být blíž a zároveň nemůžou být víc rozdílné. Liv jako úspěšná právnička ví, co chce a jak to získat. Emma je obětavá, velkorysá učitelka, která myslí především na druhé. Liv a Emma se dokonale doplňují, pasují k sobě jako jing a jang. To vše se změní, když nešťastným omylem připadnou jejich svatby na jejich vysněném místě na tentýž den. Vdavekchtivé nevěsty jsou rozhodnuty použít všech mazaných prostředků, aby té druhé její velký den překazily. Zdá se, že jedno dlouholeté přátelství spěje ke smutnému konci.

Hrají: Anne Hathaway, Kate Hudson, Candice Bergen, Steve Howey, Bryan Greenberg, Chris Pratt, Kristen Johnston
Režie: Gary Winick