Leden 2014

Znovunalezená láska ;-)

19. ledna 2014 v 18:29 Moje kecy
Tento víkend jsem si znovu našla cestu k Thirty Seconds To Mars.
Už poměrně dlouho jsem je brala jako jakousi nostalgii. Prostě ano, mám je ráda, byli pro mě hodně důležitá skupina, nikdy na ně nezanevřu, ale teď už prostě to "pobláznění" je pryč.
Minulý týden v pondělí Jared při předávání Zlatých glóbů řekl, že 6 let... a já si uvědomila, jak strašně to všechno letí a že je to už skoro 6 let, co Marsy znám. Celý týden se mi to tak honilo hlavou, měla jsem radost z toho, že je Jared nominovaný na Oscara... až se mi ve čtvrtek zdál sen...

Byla na zkoušce koncertu Marsů a bylo to jen v takové vcelku malé hale a před podiem stálo několik řad fanatických fanoušků a Jared skočil do davu, jak to dělává... já jsem stála na boku na takovým vyvýšeným stupínku a říkala si, že já se k tomu podiu nedostanu a zase jsem o to přišla (na koncert už jsou lístky k podiu vyprodané, takže pokud na něj vůbec půjdu, budu stát někde vzadu, tak se to asi odrazilo v mých snech)... no a pak šel Jared až dozadu, kde bylo normálně volno, procházelo se tam jenom pár lidí a Jared se tam producíroval, dával si oddech, nikdo za ním nešel... a najednou běžel jakoby kolem mě a že mi podá ruku, jakože plácne nebo tak něco a já byla štěstím bez sebe, že mám takový štěstí, ale nějak jsem neudržela rovnováhu a začala jsem padat no a Jared mě zachytil, ale vypadalo to, že má hrozný výčitky, protože jsem spadla kvůli němu a že se mi něco mohlo stát. A pak to bylo vážně divný - šel kamsi dozadu na podio a vtom jsem tam byla s ním a on začal z pěněženky tahat 30Kč, jakože odškodný :DDD No a já jsem mu začala vykládat svojí kostrbatou koktavou anličtinou (to bylo asi v souvisti s doučkem, který jsem ve čtvrtek měla), že ať neblázní, že já jsem vlastně ráda, protože je super, že teď tam můžu být a takhle s ním mluvit, že po něčem takovým někteří lidi celý život touží a nikdy se jim to nesplní...
Byl tam vážně roztomilej musím říct, jak vypadal nešťastně kvůli mně, ale vůbec jsem si ho nedokázala přiřadit k žádnýmu "chameleonímu" období skutečného Jareda. Vypadal tak hrozně mladě... No a večer náhodou kliknu na jeden odkaz na FB a...
Jo, to je on :D
Achjo. Ne, nejsem zamilovaná do Jareda, já svýho krásnýho přítele mám a žádnej jinej chlap na světě mě nezajímá, jen mi to přišlo takový zajímavý a nemohla jsem to dostat z hlavy.
Po dlouhé době jsem dostala náladu pustit si něco od nich, vlastně po dlouhé době nálada pustit si vůbec něco! Ale neměla jsem na to čas... Včera pozdě večer jsem si však pustil alespoň Echelon a vyvolalo to ve mně takový vzpomínky, nostalgii, sentiment - kdysi dávno před šesti lety, v mým těžkým období... Pak jsem náhodně pustila cover Bad Romance - 4 roky nazpět v deváté třídě na přípravňáku jsem ji sjížděla pořád dokola. A zakončila jsem to Revenge a z té se mi chtělo až brečet.
Nevím, co to se mnou bylo. Začala jsem se tak těšit na jaro, na léto...možná to dělá to počasí, který opravdu zimu moc nepřipomíná. Měla jsem v sobě tolik pocitů a emocí... ale byla jsem šťastná, po dlouhé době jsem se opravdu cítila dobře ve všech ohledech. Až jsem nepoznávala sama sebe. Snažila jsem se ze všech sil uchovat si ten pocit co nejdýl, nemyslet na to, že nevím kam na vejšku, že mě čekají příjimačky a maturita, že se to nezdaržitelně všechno blíží... A opět to se mnou dokázali udělat jen 30 Seconds To Mars. Tolik zážitků jsem za ty roky měla, tolik věcí se změnilo... ale jejich hudba tu vždycky pro mě byla v nezměněné podobě.
Zbožňuju období 30STM a ABL, to to všechno bylo nejsilnější. S TIW ani s LLF+D to tak asi nikdy nebude. I když s This Is War mám taky svoje vzpomínky a Love Lust Faith + Dreams mám taky ráda. Prostě slovy se to nedá jen tak popsat.


Začíná mě vcelku rozčiovat jistá stránka na FB sdružující český a slovenský Echelon, občas si totiž ze zvědavosti pročítám jejich komentáře a teda... říkají si "rodina", ale takovou rodinu bych tedy osobně nechtěla. Nemyslím sí, že záleží na tom, kdo jak dlouho kapelu poslouchá, neznamená čím dýl, tím jsem větší fanoušek, ale často tam jsou lidi, kteří je znají až s příchodem nové desky i později a dělají ze sebe hrozný hogo fogo. Někdo se do té skupiny přidá a pak se zeptá, jestli někdo nemá odkaz na tu desku, kdy ještě hráli metal...tak za prvé metal? a za druhé je tak těžký si ten název na netu sehnat? Ale dobře, taky se mi to nezdá, ale jak se do té holky pustily... No taková povedená rodinka.

Nebo:
V mnoha ohledech s tímto názorem souhlasím, i když je hodně přísný a ti "echelon" taky psali, že má dotyčný ve spoustě věcech možná pravdu, ale některý věci nemá vůbec právo posuzovat a že takoví lidi jsou úplně blbý. No zajímalo by mě, jestli by to říkali, kdyby v tom článku byli Mars vychvalovaní až do nebe... oni sami tím svůj názor vyjadřují a oni na to právo mají? Opravdu kolikrát nechápu uvažování lidí. Taky mi není příjemný číst kritiku na něco, co mám ráda, ale oni to opravdu dost přehánějí. A mluvit pořád o tom, jak milujou Jareda a jak milují Shannona a jak by se s něma hned vyspali! Panebože, lidi, vzpamatujte se! Taky jsem měla jistý "fanatický" období, kdy jsem věděla o každé nové fotce, videu, rozhovoru... ale takhle daleko to snad nezašlo nikdy. A nikdy jsem si rozhodně nepředstavovala, že bych byla s někým z nich v posteli.
Miluju ale jejich hudbu, miluju je za to, že stvořili něco, co mi pomohlo, když mě ve škole šikanova
li, co mě uklidnilo před příjimačkama, co mi pomohlo při hádce s rodiči... Dali mi toho spoustu. Je mi jedno, jestli jsou teď "komerční", jestli mají drahý Meet and Greet, jestli dělají velkou show jen proto aby zaujali... jestli tahají z fanoušků peníze. Nemusím přece přistoupit "na jejich hru". Jde mi o hudbu. O nic víc.


Tak jsem se rozhodla, že chci jet na koncert. Přece o to nemůžu přijít, když jsou v ČR. Ale zezačátku jsem si vůbec nebyla jistá, jestli chci jít. Třikrát by to už snad stačilo... ale možná bych toho litovala. Tak ještě uvidím.
Podle toho, jestli mi pomůžou s maturitou :DD